Retroskepse je album, které se dívá dozadu, ale nezůstává v nostalgii. Mat213 na něm otevírá témata času, vyčerpání, dospělosti, proměny vlastní identity i smíření s tím, že některé věci už člověk vidí jinak než před pár lety.
Deska vyšla 29. května 2026, má dvanáct skladeb a něco přes 32 minut. Finální zvukovou podobu jsme řešili v EMA Prague společně s Lukášem Turzou, naším specialistou na mastering. Pro mě je to jeden z těch projektů, u kterých se technická práce nedá oddělit od příběhu, který deska vypráví.
Dvanáct skladeb, jedno téma
Mat213 o albu říká: „Retroskepse je moje deska o čase. Dívám se zpátky a zjišťuju věci.“ V jednotlivých skladbách se střídá melancholie, ironie, rezignace i smíření. Mluví se tu o stárnutí, únavě z permanentní produktivity, vlastním veřejném obrazu i potřebě udělat si po náročném období vnitřní úklid.
Album navíc propojuje řadu výrazných jmen současné české scény. Objevují se na něm TOKYO DRIFT, Florbal, Gufrau, fiedlerski, Rohony, Lajfr, Marie April, Victor Kal. a zpět. Každý host přináší jinou barvu, ale skladby jako siluety, písnička mládí, emauzy, bubák, workoholik, smutný oči, se spálil nebo závěrečná viktorie pořád tvoří jednu souvislou autorskou výpověď.
Zvuk nesměl uhladit emoce
Když je album takhle osobní a náladově proměnlivé, nestačí jen udělat každý track „hezky“. Některé momenty potřebují být křehké, jiné mají tlačit dopředu a další musí zůstat lehce nepohodlné. Příliš uhlazený mix by mohl desku připravit právě o napětí, které ji drží pohromadě.
S Lukášem jsme proto nebrali mix a mastering jako dvě izolované fáze. Pracovali jsme průběžně a vraceli se mezi nimi podle toho, co jednotlivé skladby i celek potřebovaly. Hlídali jsme vokály, basové spektrum, dynamiku, návaznosti i pocitovou hlasitost. Tam, kde to hudbě pomohlo, jsme udělali také drobné produkční zásahy.
Tento způsob spolupráce už máme vyzkoušený také z alba Boyband od Gufrau a Victora Kal. Nejde o předání hotového mixu někomu, kdo ho na konci pouze zesílí. Mix a mastering se navzájem ovlivňují od začátku a výsledkem má být album, které funguje jako celek, ne jen jako seznam samostatných skladeb.
Co musí držet pohromadě
U podobné desky je největší část práce často ukrytá v detailech, kterých si posluchač vědomě ani nevšimne. Hlas musí zůstat blízko a srozumitelný, aniž by přišel o charakter. Spodek má mít energii, ale nesmí spolknout zbytek aranže. Hosté a různé produkční přístupy se musí vejít do stejného zvukového světa. A přechod z jedné skladby do druhé nesmí působit jako přepnutí na úplně jinou nahrávku.
Právě tady se ukazuje, že finální zvuk alba není otázkou jednoho pluginu nebo jednoho správného nastavení. Je to série malých rozhodnutí, poslouchání v kontextu a průběžného porovnávání toho, co funguje technicky a co slouží samotné hudbě.
Zkušenost, která se vrací do výuky
Práce na Retroskepsi je pro mě důležitá i kvůli tomu, co můžu předávat studentům EMA. Ne jako hotový recept, který se dá mechanicky zopakovat, ale jako konkrétní zkušenost s tím, jak se rozhoduje u skutečného releasu.
Ve výuce se proto nebavíme jen o tom, kam nastavit kompresor nebo jak hlasitý má být master. Řešíme, proč určitý zásah skladbě pomůže, kdy je lepší nechat věci syrovější, jak poslouchat album v souvislostech a jak si už během produkce připravit materiál tak, aby mix a mastering nemusely zachraňovat špatná rozhodnutí.
Jsem rád, že jsme s Lukášem mohli být u finální podoby Retroskepse. Je to osobní, pestrá a místy záměrně neuhlazená deska – a přesně takový charakter jsme se snažili ve zvuku zachovat.
Martin Hoffer
Electronic Music Academy – Prague













